Stavební materiály jsou různé materiály používané ke stavbě různých objektů. Mohou být různé povahy a mít různé vlastnosti. Jedním z důležitých kritérií pro klasifikaci stavebních materiálů je jejich hořlavost. Hořlavé materiály jsou takové materiály, které mohou hořet v přítomnosti zdroje ohně nebo externího zdroje tepla. Hořlavost stavebních materiálů má přímý vliv na bezpečnost staveb. Proto jsou ve stavebnictví stanoveny speciální požadavky na každý druh materiálu, aby byla zajištěna jejich případná hořlavost.
Na základě hořlavosti materiálů lze rozlišit tři hlavní třídy: nehořlavé, hořlavé a hořlavé. Nehořlavé materiály nehoří, když jsou vystaveny ohni nebo externímu zdroji tepla. Snesou vysoké teploty, aniž by hořely, a jsou ohnivzdorné. Mezi takové materiály patří keramika, kámen, sklo a některé kovy.
Hořlavé materiály se mohou vznítit, jsou-li vystaveny ohni po dlouhou dobu nebo jsou-li vystaveny otevřenému plameni. Mají schopnost akumulovat a předávat teplo. To umožňuje zapálení hořlavých materiálů jiskrami nebo zdroji otevřeného ohně, ale plamen se nešíří na další materiály. Příklady takových materiálů zahrnují dřevo, stavební pěnu, textilie a papír.
Klasifikace stavebních materiálů podle hořlavosti
- Nehořlavé materiály: Tato kategorie zahrnuje materiály, které nehoří, když jsou vystaveny otevřenému ohni nebo jiným zdrojům ohně. Mezi takové materiály patří například různé kovy, sklo a keramika.
- Nízko hořlavé materiály: Jedná se o materiály, které při vystavení vysokému teplu hoří, ale po odstranění zdroje požáru uhasnou. Do této kategorie spadají například některé druhy dřeva, sádrové a cementové výrobky.
- Hořlavé materiály: Jedná se o materiály, které jsou náchylné ke vznícení při zahřátí a pokračují v hoření po odstranění zdroje požáru. Mezi takové materiály patří například dřevo, vlna a některé druhy plastů.
- Hořlavé materiály: Jedná se o materiály, které hoří nízkým žárem a pokračují v hoření po odstranění zdroje ohně. Do této kategorie patří například některé druhy plastů, papír, textilie a pěna.
Znalost hořlavosti stavebních materiálů umožňuje stavebníkům a projektantům vybrat si pro své projekty bezpečné a ekologické materiály a také přijmout vhodná opatření při řešení možných požárních rizik.
Skupina nehořlavých stavebních materiálů
Skupina nehořlavých stavebních materiálů zahrnuje:
- Nehořlavé minerální materiály – materiály, jako jsou azbestocementové výrobky, sklo a sklokeramika, expandovaný jílový beton, minerální vlákna a kamenná vlna. Nepodporují spalování a nevypouštějí toxické produkty spalování.
- Nehořlavé kovové materiály jsou kovy a jejich slitiny, jako je ocel, hliník a měď, které nehoří a nepodporují spalování.
- Nehořlavé organické materiály – jedná se o materiály obsahující organické sloučeniny, které nehoří a neuvolňují toxické produkty hoření. Patří sem například nehořlavé dřevěné desky, nehořlavé fólie a tkaniny ze speciálních nehořlavých polymerů.
Použití nehořlavých stavebních materiálů je důležitým aspektem bezpečnosti stavby. Pomáhají zabránit šíření požáru a snižují riziko požáru.
Průměrná hořlavost stavebních materiálů
V souladu s klasifikací stavebních materiálů podle hořlavosti existují následující kategorie:
- Nehořlavé materiály: Tato kategorie zahrnuje materiály, které nehoří a nepodporují spalování za podmínek vysoké teploty. Příklady nehořlavých materiálů jsou sklo, železobeton, keramické dlaždice atd.
- Žáruvzdorné materiály: Jedná se o materiály, které mají omezenou schopnost hořet a neudrží hoření poté, co ustane působení ohně. Do této kategorie patří například některé druhy dřeva a speciálně upravené dřevěné panely.
- Hořlavé materiály: Jedná se o materiály, které se mohou vznítit, když jsou vystaveny otevřenému plameni nebo jinému zdroji tepla, ale nepokračují v hoření po ukončení působení ohně. Do této kategorie patří například některé druhy textilií nebo pěny.
- Hořlavé materiály: Jedná se o materiály, které hoří bez vnějšího vystavení ohni a pokračují v hoření poté, co vystavení ohni přestane. Mezi takové materiály patří například některé druhy dřeva, textilie nebo plasty.
Klasifikace stavebních materiálů podle hořlavosti hraje důležitou roli při výběru materiálů pro stavbu a dekoraci budov. Tento faktor by měl být zohledněn při vývoji projektů pro zajištění bezpečnosti a snížení rizika vzniku a šíření požáru.
Vysoká hořlavost stavebních materiálů
Při výstavbě je důležité brát ohled na hořlavost materiálů, neboť ta určuje úroveň požární bezpečnosti staveb. Existuje několik klasifikací, které umožňují rozdělit stavební materiály do skupin podle jejich hořlavosti.
Klasifikace stavebních materiálů podle hořlavosti
Nejběžnější klasifikace je založena na hořlavosti materiálu a povaze jeho hoření. Podle této klasifikace jsou materiály rozděleny do následujících skupin:
- Nehořlavé materiály – jedná se o materiály, které při vystavení otevřenému plameni nehoří. Jejich hořlavost se posuzuje podle normy, která určuje odolnost proti hoření při zkoušení ve speciálních laboratorních podmínkách.
- Nízko hořlavé materiály – Jedná se o materiály, které zpočátku nehoří, ale mohou se vznítit, pokud je přítomen zdroj vznícení. Hoří pomalu a nedráždí plamen.
- Hořlavé materiály – Jedná se o materiály, které snadno a rychle hoří, produkují velké množství kouře a toxických plynů.
- Žáruvzdorné materiály – jedná se o materiály, které obtížně hoří a produkují malé množství karcinogenního kouře.
- Vysoce hořlavé materiály – jedná se o nejnebezpečnější materiály, které velmi rychle hoří a produkují velké množství hořlavých plynů a kouře. Představují vážnou hrozbu pro lidský život a zdraví.
Při výběru stavebních materiálů je nutné brát ohled na jejich hořlavost a upřednostňovat materiály klasifikované jako nehořlavé nebo málo hořlavé. Tím se vytvoří bezpečnější podmínky pro život a práci v budovách.
